About Me

Moje pocity, omluvy, sliby...

14. února 2011 v 20:10 | Iris
Vím, že tento článek je dlouhý. Sama nemám ráda takovéhle vykecávání na blogu, nebaví mě takové články číst... Ale přesto vás prosím, abyste si ho přečetli. Je to pro mě důležité. Ráda bych nějak věděla, že si ho co nejvíc z vás přečetlo, každý, kdo by sem třeba zavítal jen na skok. Děkuji.

Je to zvláštní... Občas na vás prostě všechno nějak padne, uvědomíte si spoustu věcí a máte chuť to všechno někam napsat. Od té doby, co jsem měla svůj první blog, jsem udělala veliký pokrok, alespoň já si to myslím. Včera jsem měla na mé poměry úžasnou návštěvnost a za to chci moc poděkovat. Ale dá to hodně práce... a já jsem vždycky chtěla být dobrou blogerkou, chtěla jsem mít blog, na který by lidé chodili každý den a byli zvědaví na různé novinky. Teprve dnes jsem si uvědomila, co to obnáší a taky mi došlo, kolik chyb jsem udělala. Jenže je to složité. Chodím do školy, mám kamarády a spoustu zájmů, ale zároveň bych chtěla trávit na blogu víc času a věnovat se mu, právě proto už jsem několikrát uklouzla. Pořád chci být nejlepší a přinášet co nejdřív co nejvíc novinek a někdy přijdu večer pozdě domů a přesto se snažím všechno doplnit. Jenže často se snažím tak moc, že to ani není správné, že bych možná měla počkat a dělat věci pořádně. Ale pochopte mě, na blogu jsem strávila tolik času, jen si projeďte fotky Avril, různé jiné rubriky o ní, seriály, filmy, ach, jak já jsem se nadřela... Tak proč to nestačí? V čem je háček? A dneska jsem se prostě ráno vzbudila a uvědomila si to. V první řadě se chci omluvit každému, od kterého jsem kdy něco okopírovala beze zdroje, občas jsem prostě uklouzla, ale neznamená to, že si zjednodušuji práci, vždycky jsem uměla na blogu zapáleně makat. Od teď už to bude jiné, stydím se za své chyby a chci je napravit, chci být dobrá blogerka a chci zvládnout všechno sama. Všichni vědí, komu se omlouvám za svá "uklouznutí". Ráda bych měla dobrou pověst, ráda bych se zařadila mezi blogy, na které se lidé vrací kvůli dobře zpracovaným informacím. Někdy nestíhám, několikrát jsem si zjednodušila práci a v tomhle mě pochopte... Být dobrá je snadné, když máte spoustu času. Snad jsem vám tímto článkem alespoň trochu vylepšila mínění a o mně, některé blogerky ví, o čem mluvím. Pokusím se už to všechno zvládnout a zařadit se mezi ty dobré. Akorát vám povím jedno... Na blogu makám už několik let, strašně mě to baví, je to moje útěcha, když jsem smutná a pocit, že jsem víc než jenom "školačka", která se učí nějaké zbytečné předměty, že se tím učím něco opravdu užitečného, že tím možná i někomu dělám radost. Ale někdy si říkám... Tak moc jsem dřela a ocení to někdo? Potom člověk udělá chybu a zařadí se mezi někoho, kým nikdy nechtěl být a přestože pak udělá něco správně, zdá se jako kdyby mu už nevěřili, přestože mluví pravdu. Každý ví, o čem mluvím. Na závěr vám snad jen mohu říct, že se budu opravdu snažit. Neříkám, že blogu věnuji všechen svůj čas, protože existují i jiné věci, ale je pro mě natolik důležitý, že si ho vždycky najdu.

The night of the nights

6. února 2011 v 13:21 | Iris
Včera jsem měla úžasný večer... Vystupovali jsme se street dancem sestavu jménem Útěk z vězení, strašně jsem si to užila! Wow!

Dnešní den

30. června 2010 v 23:59 | Iris
Tak jsem to slavnostně zapíchla. Bylo fakt šílený, že jsem přijela z koncertu Green Day pozdě v noci a teď jsem si ráno šla pro vysvědčení se zarudlýma očima, chraplákem a zalehlýma ušima :-D No, dopadlo to dobře. Díky Bohu. To byl vážně šílený rok, šílený co se týče učení, myslela jsem, že to nevydržím, ale vydržela a můžu říct, že jsem bojovala do konce. To mě přivádí na ,,Take a stand untill the end!" z Alice. Teď je mi smutno, že koncert skončil, stýská se mi po Billiem a po celé té atmosféře, ale bylo to super a teď se můžu vrhnout na prázdniny. Víte, byla jsem dneska v obchoďáku, abych si vybrala něco za peníze za vystrko. A hádejte, co jsem si koupila... Billie měl včera na koncertě červené kalhoty, tak jsem si v Terranově koupila červené kalhoty. Budou mi připomínat to, co jsem cítila na koncertě, tu svobodu, tu nádheru, to nadšení, absolutní nespoutanost a štěstí!

Máj

1. května 2010 v 22:38 | Iris
Byl pozdní večer, první máj... No jasně, tak jak jste si užili dnešní májový den? Já byla na chalupě a užila jsem si alespoň květoucích stromů, vesnického kouzla a hezké přírody, ale co vy? Políbil vás někdo pod rozkvetlým stromem? Zažili jste něco romantického? A byl někdo z vás na májce? Pálili jste včera čarodějnice? Tak třeba já jsem do školy včera přilétla na motorovém koštěti a večer uvařila několik lektvarů... Ne, dělám si srandu, ovšem třicátý duben mám ráda, vždycky mě zajímalo vše, co se týká čarodějnic a tajemna a tak... A věřím tomu, že třicátého dubna ožívají všechny čarodějné síly. Ale zpět ke dnešku, k romantickému dni. Já už jsem konečně navnazená jarně, mám optimistické myšlení, neboť prázdniny se kvapem blíží.
A těším se i na zítřek, protože v Plzni máme teď o víkendu slavnosti osvobození Američany a hodlám se jít jako každý rok podívat na konvoj. Jsou pánské věci - třeba auta - které mě absolutně neberou, ale militantní věci... přestože spoustě věcem nerozumím, líbí se mi týpci nakrátko ostříhaní a ve vojenské uniformě a army styl. Tak vidíte, tuhle pánskou zálibu jsem si převedla jako koníček z holčičího hlediska. Každopádně chci vidět i gripeny, ráda se dívám na letadla, i když jim nerozumím. Ten brácha mě tak zblbnul :-D

Teď jsem skončila s učením

2. listopadu 2009 v 17:49 | Iris
Nadpis mluví za vše, síla co? Prostě od začátku školního roku snad nebyl den, kdybychom nepsali jediný test a to nám ještě pořád opakujou, jaký jsou na nás mírumilovný, chacha :-D Každopádně jsem v osmičce a chci si v pohodě vybrat střední (měla bych být už v devítce, bohužel jsem šla o rok dýl do školy, tudíž na základce ztvrdnu ještě příští rok), na kterou půjdu, takže letos beru učení pilně, chci být prostě v pohodě. Je asi šest a já zaklapla všechny učebnice a to jsem si ještě spoustu učení nechala na přestávky před hodinu, že si to jako hala bala přečtu. Co mi dneska dokonale zvedlo náladu je objednávka, kterou jsem ve volné chvíli odeslala mailem do AD shopu na avril-only.com. Objednala jsem si k Vánocům tři trička a mikču Abbey Dawn, konečně! Loni to nakonec nějak nevyšlo. Letos si nechám jedno mikinu od babičky a dědy, dvě trika od táty a další triko buď od mamky, od tety nebo nevím... moc se těším a doufám, že ty věci budou mít a že to prostě vyjde. Tak já mám za dvacet minut Angela, ti hajzlici mi zrušili v televizi od 18:10 Volání mrtvých, pche! a tak se musím spokojit s Angelem, kterej sice není tak skvělej, ale docela mě to baví. Teda, především mě baví dívat se na Davida Boreanaze á la upíra s duší :-D

Potřebuji od někoho poradit ohledně Abbey Dawn

29. října 2009 v 23:04 | Iris
Ráda bych si k Vánocům konečně objednala něco od Abbey Dawn, jenomže s tím bohužel nemám žádné zkušenosti, takže bych potřebovala poradit od vás. Vím, že spoustu mých SB už něco od AD má a doufala jsem, že mi někdo z vás poradí nějakou webovku, přes kterou to objednával nebo tak. Předem vám moc děkuju, budu moc vděčná.
 
 

Reklama